Jana Klimentová

Advokátka, zastupitelka ve volebním období 2010-2014 a 2014 -2018, předsedkyně a poté místopředsedkyně Kontrolního výboru. 

V rámci jednání zastupitelstva obce se zejména věnovala dodržování obecních vyhlášek, hlavně pak o čistotě a bezpečnosti v obci. 

Jejím životním krédem a posláním je na rozcestí pomoci s volbou správného směru.


U příležitosti vydání Letopisu pro Mukařov, Srbín a Žernovku byl s některými kandidáty proveden rozhovor. Jeho úplné znění si můžete přečíst v následujícím textu:

Jsem rebel, nekývu hlavou jako ovce

Zastupitelkou obce jste již druhé volební období, letos kandidujete potřetí. Můžete zhodnotit, co se tu za uplynulých osm let změnilo?

Jsem překvapená, jak rychle to uteklo. Když jsem se stala zastupitelkou, měla jsem velké ideály, jak všechno změním. Jak to bude hezké, jak všechno budeme mít upravené, i místa před pozemky, jak bude všechno vesnické, ovečky, kozy, koně, příroda. Jak budeme hezky spolupracovat. A najednou tu za těch osm let vyrostla továrna, velké nákupní centrum a plánuje se další, vyrostly tu domy, připomínající malé paneláky. Přála jsem si, aby lidé, kteří odešli z většího města, z Prahy, či lidé, kteří do Prahy denně dojíždějí za prací a chtějí bydlet na vesnici, to měli tady rádi, aby se tu nenudili a aby se sem, domů, s chutí vraceli. A nestačím se divit, že z obce se stává pomalu městys, a už se sem člověk ani tolik netěší. Jezdila jsem domů jako do místa pohody, jako bych jela na víkend. A najednou je to pryč. Sice jsme spolupracující opozicí, však ruku pro stavbu viladomů jsme nezvedli. Je to opravdu těžké prosadit odlišný zájem, jiný názor, když vládneme v zastupitelstvu menšinou a v Radě obce vlastně nemáme ani jednoho člověka. Když se koukám zpět, tak z toho, co jsem si předsevzala, se mnoho neuskutečnilo. Nicméně jsem ráda za super novou jídelnu a rozšíření školy, za moderní novou školku, za zateplení Sokola, za osvětlení v místech, kde celá léta před tím lidé museli chodit po tmě ráno na autobus, večer po tmě domů, děti se bály samy do školy, a taky za nové komunikace. Sice toho za námi je vidět hodně, ovšem pro spokojenost to zdaleka nestačí.

Co vám práce v zastupitelstvu přináší?

Jsem Beran, a nejsem člověk, který se vzdává. Baví mě to, že jsou přede mnou další výzvy, stále mám před sebou zatím nesplněné vize. Těším se tedy na výzvy a úkoly dalšího volebního období. A myslím si, že to nadcházející volební období vůbec nebude jednoduché, žádná procházka růžovým sadem.

V čem si myslíte, že je váš největší přínos, proč by vás měli lidé zvolit znovu?

Jsem trochu rebel, nekývu hlavou jako ovce, ani v politické straně, ani co se týče jednání Zastupitelstva obce. Mohu přinést a přináším nové pohledy. Z hlediska profese advokátky mohu pomoci v právní a legislativní oblasti. Už druhé volební období jsem členkou kontrolního výboru, a to, co ze zákona má na starosti, mohu kontrolovat. Je to především plnění usnesení zastupitelstva obce a Rady obce a vyřizování případných stížnosti občanů.

Co vám v našich obcích nejvíce vadí a kdyby to bylo ve vaší moci, hned byste to změnila?

Staví se bez jakékoliv urbanistické koncepce. A že se staví hodně!

Trápí mě, že lidé nechávají po psech na zemi exkrementy. Je to opravdu takový problém se ohnout nebo to je tím, že je jednodušší to nechat na zemi, než se s plným zapáchajícím sáčkem vláčet někdy až ke své popelnici domů? Stále totiž není v obcích dostatek stojanů na psí exkrementy, a když už jsou, tak jsou umístěny na velmi nevhodných místech.

Přála bych si, aby lidé u nás byli soudržnější. Chápu, že každý má svou vlastní práci, myšlení, přesvědčení, svoji pravdu, ovšem lidé se o veřejný život a o to, co se v obci děje, velmi málo zajímají. Příliš mnoho našich sousedů vidí jen ke svému plotu a dál už ne. Anebo jsou vidět a slyšet pouze tehdy, když je něco extra štve. Kdybych měla prsten princezny Arabely, chtěla bych tady mít milou poklidnou vesničku s usmívajícími se lidmi jako z filmu. No, když se sami zamyslíte, nebylo by to báječné? Proč takové obce mohou zcela reálně existovat na západ od nás a tady ne? Myslím si, že to je jenom a pouze v nás, v lidech.

Jaký je váš oblíbený politik?

Nemám oblíbeného politika a ani jsem jej nikdy neměla.

Jak vypadá váš pracovní den?

Nebudete mi věřit, avšak já se každý den do práce těším. Vykonávat praxi advokáta není zrovna lehké, tato profese je velmi náročná na čas, na psychiku. Vstávám v šest hodin ráno. Vychutnávám si ranní venčení psa, někdy i při východu slunce, někdy i v dešti, je to velký relax. Pak uklidím dům, neumím totiž odjet a nechat za sebou ranní nepořádek. Mám pobočku kanceláře i tady v obci, a tak se někdy vracím i několikrát za den. Začínám pracovat mezi osmou a devátou ráno. Vyřídím mailové zprávy, datovou schránku, a podle potřeby jsem buď v kanceláři či s klienty, a to ve věznicích, na policii nebo po soudech. Není výjimkou, že někdy trávím u soudu téměř celý den při projednávání nějaké rozsáhlé trestné činnosti. Moje práce ale není pouze v oblasti trestního práva, to je třešnička na dortu, zabývám se zejména civilním právem. Řeším rozvody, péči o děti, majetky, dědictví a podobně. Po práci? To jdu občas na tenis, občas do kina. Je nutné se odreagovat a vyčistit si hlavu.

Za tu dobu co vás znám, jste stále v poklusu. Zastavíte se někdy? Máte čas na odpočinek?

Ano, na odpočinek si čas udělám. Byť bych asi měla častěji, ale aktivně hraji tenis, jsem členkou Amfora týmu Petra Salavy. Od jara do podzimu hráváme turnaje i pro veřejnost, jsou to báječné dny. Tam zapomenu, jak těžká je moje hlava plná starostí klientů. Nu, a když jdu třeba k soudu nebo jen na schůzku, snažím se jít pěšky, nejlépe volím cestu parkem, zelení, pokud to jde. A když čas dovolí, ráda jezdím za příběhy na hrady, na zámky. Baví mě pozorně poslouchat vyprávění průvodce, a dokonce mě baví i ty velké bačkory, které je nutné si někdy nazout a šoupat s nimi po letitých dřevěných podlahách, kde kráčela historie.

Jaká byla vaše nejbáječnější dovolená?

Báječnou dovolenou jsem prožila kdysi spolu se svým tehdy ještě malým synem a s přáteli na člunu v Chorvatsku. Takovou pohodu, legraci a vymytí mozku štěstím jsem od té doby nezažila. Pohoda, akce, stálá legrace, fajn kamarádi, bez nezbytnosti myslet na povinnosti, to je pro mě báječná dovolená.

Kdybyste chytila zlatou rybku, jaké byste měla tři přání?

Ve své podstatě mi nic nechybí, mám práci, kterou mám vskutku ráda, mám syna, který mi dělá radost, mám ještě pořád rodiče, kteří jsou úžasní, a to je jim skoro devadesát, mám přátele. Kdybych si mohla něco přát, tak moře! To mi fakt chybí.  Nejraději bych naši zemi přenesla někam více k jihu.

Děkuji za rozhovor

Renáta Kiara Vargová

Napsat komentář