Lenka Macháčková

Narodila se v roce 1968 v Praze. Je vdaná a má dvě dcery. Vystudovala VŠE v Praze, obor Ekonomika dopravy a později ještě obor Statistika.  Od r. 2007 má ve firmě SCIO na starosti vývoj testů pro školy a zpracování a analýzu dat z testování a dotazníkových šetření. Zajímá se o nové trendy ve vzdělávání.

Volný čas tráví nejraději na tanečním parketu, na procházkách se svými psy v okolních lesích nebo s dobrou knihou.

V Mukařově žije od roku 2011. V posledních třech letech se podílela na vydávání obecního zpravodaje jako členka redakční rady. V zastupitelstvu by se chtěla věnovat oblasti školství a podílet na tom, aby náš společný veřejný prostor byl pěkný, účelně uspořádaný, příjemný a čistý.


U příležitosti vydání Letopisu pro Mukařov, Srbín a Žernovku byl s některými kandidáty proveden rozhovor. Jeho úplné znění, tentokrát jako dvojrozhovor,  si můžete přečíst v následujícím textu:

Máme stejné cíle, ale různé cesty k jejich dosažení

V letošních volbách jste se rozhodli oba kandidovat za Nezávislé s podporou TOP 09. Proč se chcete angažovat v komunální politice a z jakého důvodu jste si vybrali zrovna tohle uskupení?

Lenka: S manželem jsme kandidovali již v minulých komunálních volbách za hasiče. Letos mě oslovil Ondřej Jakob s nabídkou, abych se připojila k jeho kandidátce. Jeho nabídku jsem zvážila a přijala ji.

Před čtyřmi lety jsme kandidovali do Zastupitelstva hlavně proto, že jsme chtěli více proniknout do místního života, zúčastňovali jsme se různých společných aktivit, například úklidu lesa. Potkala jsem při tom mnoho milých lidí. Když se sem člověk nastěhuje a je tu nový, tak hledá cesty, jak se seznámit a jak sem patřit. Pracovala jsem rovněž ve Školském výboru a ráda bych v tom pokračovala.

Viktor: V minulém volebním období jsem kandidoval za hasiče, pomáhal jsem jim s organizováním akcí, poznal jsem spoustu nových lidí. Pracoval jsem ve Výboru pro pořádek a bezpečnost, a nebyl jsem úplně rozhodnutý, zda budu letos kandidovat znovu. Hasiči kandidátku nepostavili. Oslovil mě Ondřej Jakob, abych se stal součástí jeho týmu. Nechal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, a když jsme si vyjasnili určitá stanoviska, tak jsem souhlasil.

Máte podobné politické názory i v oblasti státní politiky? Volili jste v minulosti vždy stejnou stranu, prezidenta?

Lenka: Ne. Nemáme problém řešit komunální politiku, ale na ideové státní úrovni, tam to máme každý jinak. Táhne se to více méně od roku 1989 a tak je lepší, když toto téma doma moc neřešíme. Každý si necháme svůj názor a vzájemně se nepřesvědčujeme.

Viktor: Ne. Řekneme si, jak to každý mám,e a dál to neřešíme.

Neobáváte se, že se politické debaty dostanou i do vašeho domova a soukromí více, než byste si přáli?

Lenka: Toho se neobávám. Když budeme potřebovat něco řešit, určitě se dohodneme.

Viktor: Cíl vidíme oba dva stejně, dohadujeme se spíše o cestě.

Máte hodně společných zájmů, vedete v Mukařově taneční pro dospělé, pravidelně se účastníte v dobových kostýmech různých rekonstrukcí historických událostí. Oba vás to baví stejně a podporujete se, nebo jeden vychází tu a tam spíš vstříc tomu druhému?

Lenka: Věnujeme se tomu každý trochu jinak, šerm je doména Viktora, já mu šiji kostýmy nebo s ním jezdím na akce jako opora. Děláme to roky, máme skvělou partu, skoro jako druhou rodinu. Tancování nás baví oba, ráda tanec i učím. Dělá mi radost dívat se, jaké dělají naši tanečníci pokroky.

Viktor: V mládí jsem závodně tancoval, poté jsem měl dlouhou pauzu. Lenku inspiroval pořad Star Dance a chtěla začít chodit do tanečních, tak jsme se tanci začali věnovat spolu. Bavilo nás to a šlo nám to, tak jsme se rozhodli tanec i učit. Potěšilo nás například, když si kapela v Mukařově na plese všimla, že lidé dělají v tanci pokroky.

Máte spolu dvě dospělé dcery. Jak reagovaly na to, že rodiče jdou spolu do politiky? Jak vnímají váš velmi aktivní život? 

Lenka: Holky politiku vůbec neřeší, maximálně se nás občas zeptají, co si myslíme o nějaké konkrétní kauze. Starší dcera s námi navíc už ani nebydlí. Ale jsem si jistá, že u voleb nás obě podpoří.

Viktor: Dcery s námi rády jezdí na šermířská vystoupení, aktivně se do našich akcí zapojují. Co se týče tancování, tak to je také baví. Kdyby měly taneční partnery, asi by tancovaly více.

Můžete se svěřit, jaké je vaše povolání? Baví vás a naplňuje?

Lenka: Pracuji ve firmě SCIO na projektech pro školy. Mám na starost vývoj testů z matematiky a obecných studijních předpokladů a zpracovávám data z testování a dotazníkových šetření ve školách. Moc mě to baví, dělám to už jedenáct let.

Viktor: Pracuji na Českém statistickém úřadě v oblasti bezpečnosti a krizového řízení. Bezpečností se rozumí bezpečnost osob, ochrana majetku a fyzická bezpečnost. Mám na starost i všechny krajské pobočky v ČR. Práce je to náročná a zároveň hodně rozmanitá. Zaměstnání mě baví, ale někdy mi můj pracovní optimismus pokazí přístup ostatních lidí.

Chcete svoje schopnosti a zkušenosti využít i v oblasti rozvoje obce?

Lenka: Určitě ano. Zajímám se o nové trendy ve vzdělávání. Svoje zkušenosti bych mohla opět zužitkovat ve školském výboru.

Viktor: Samozřejmě, že ano. Nejen zkušenosti z oblasti profese, ale i z oblasti mých koníčků, tedy obohacení kulturního života – tancování, historické slavnosti a další.

Co se vám na životě v Mukařově nejvíce líbí a co vás nejvíce štve?

Lenka: Líbí se mi, že žiji na venkově, že jsou tu lesy, kam mohu chodit každý den se svým psem, že je tu v porovnání s městem málo lidí, vzájemně se s některými známe. Oproti životu v Praze je to příjemná změna.

Štve mě doprava, zaprvé hustý ranní provoz v naší ulici, a za druhé dlouhé a komplikované každodenní dojíždění do Prahy. Také mi vadí určitá „drbárna“, což je stinná stránka života na vesnici.

Viktor: Baví mě, že jsem na vesnici, mám les skoro za domem. Nejvíc mě štvou tlaky developerů, zejména když jde o životní prostředí. Ubývá luk, lesů a zeleně na úkor staveb. Moje představa je, že Mukařov a jeho okolí by mělo být spíše relaxační, a ne abychom se museli proplétat hustou dopravou.

Jaký je váš společný nejoblíbenější film nebo knížka?

Lenka: Rádi se spolu koukáme na katastrofické filmy.

Viktor: I v literatuře máme oblíbené některé stejné autory, například Dana Browna.

 

Děkuji za rozhovor

Renáta Kiara Vargová