Petra Batók

Manažerka marketingu v softwarové firmě s praxí PR manažerky a tiskové mluvčí. Vystudovala Literární akademii (VŠ Josefa Škvoreckého), obor Tvůrčí psaní a mediální komunikace, a napsala dvě prozaické knížky.

V Mukařově měla rodina chatu od 30. let minulého století. Před 13 roky si zde s manželem postavila rodinný dům a od té doby tu i s dětmi žijí. Ve volném čase se věnuje rodině, turistice, literatuře a sportu.

V minulém období aktivně působila v Redakční radě Obecního zpravodaje pro Mukařov, Srbín a Žernovku, do kterého přispívala i články a rozhovory. Pracovala také ve Školském výboru, ve Výboru pro sociální a kulturní věci a také se podílela na přípravách historických oslav v roce 2018.

Ráda by se nadále věnovala práci v Obecním zpravodaji a pomáhala obci především v oblastech, které souvisí s komunikací, kulturou a zlepšováním kvality života.


U příležitosti vydání Letopisu pro Mukařov, Srbín a Žernovku byl s některými kandidáty proveden rozhovor. Jeho úplné znění si můžete přečíst v následujícím textu:

Mým splněným snem je fungující a milující rodina

Do zastupitelstva kandiduješ už druhé volební období a pro obec jsi mnoho vykonala. Pracovala jsi ve dvou výborech obce, pravidelně jsem tě viděla na vítání občánků, byla jsi součástí týmu přípravy historických slavností, podílíš se na přípravě Obecního zpravodaje. Co tě nejvíc baví a v čem by ses chtěla jako zastupitelka angažovat?

Měla jsem velkou radost z toho, že vnikl Obecní zpravodaj. Začátky nebyly úplně lehké, ale stálo to za to. Ráda bych, aby se do něj vrátila historická a kulturní témata a získal opět lidštější rozměr.

Líbí se mi, když jsou věci nejen funkční, ale přinášejí i nějakou trvalejší hodnotu. To se týká například i staveb. Nestačí splnit normu, ale být v něčem napřed, ať už jde o estetično nebo třeba dopad na životní prostředí. Pokud se něco staví z veřejných prostředků, nebo i s podnikatelským záměrem, je třeba uvažovat i o tom, jestli k tomu nejde připojit například i sociální bydlení.

Mým tématem je komunikace na všech úrovních. Obec by měla brát obyvatele jako svoje klienty, a ne jako někoho, kdo se musí doprošovat.

Kde jsou, podle tebe, největší problémy v oblasti řízení a správy našich obcí?

Oblast řízení mi není úplně blízká. Kandiduji proto, abych se mohla uplatnit v tom, co umím a čemu rozumím a získala nové zkušenosti. Ze zasedání Zastupitelstev obce, kterých jsem se v minulosti účastnila, jsem získala dojem, že ne všichni se aktivně podílejí na diskuzích.

Mám pocit, že někteří lidé ve výborech jsou ochotní a schopní přispět k řízení obce, ale ve skutečnosti jim to fungování (nebo spíš nefungování) některých výborů neumožňuje. Je to promarněná příležitost a chtěla bych to změnit. Zastupitelé by měli s výbory víc spolupracovat a využít jejich potenciál.

Do Mukařova jsi jezdila už od mala za prarodiči. Jaké jsou tvé vzpomínky na Mukařov z dětství?

Pradědeček postavil dřevěnou chatu ve 30. letech minulého století v Mukařově v centru obce, dům mi připadal jako zakletý zámek s věžičkou. Dětství jsem trávila v zahradě s vzrostlými ovocnými stromy. Mimo zahradu jsem se ocitla až v teenagerovském věku, okolí jsem pořádně objevila až v dospělosti. Bezpečí a zelená náruč zahrady ve mně však žijí neustále a jsem ráda, že mohu v tomto místě žít.

Pracuješ v oblasti informačních technologií, máš dva školou povinné syny, jak vypadá tvůj volný čas?

Většinu volného času trávím s rodinou, ale jak děti rostou, najdu si chvíli i pro sebe. Baví mě být na akcích mezi lidmi. Na druhou stranu miluji i chvíle, kdy si mohu sama potichu číst knížku, což dělám především ráno, než vstávají děti do školy. Mám ráda procházky po okolí, chodím na jógu a s mužem do tanečních pro dospělé k manželům Macháčkovým.

Máš nějaký životní sen? A plníš si jej?

Splnila jsem si sen, když jsem napsala a vydala knihu, která měla v té době i slušný ohlas. Ostatní sny přicházejí a odcházejí s životními zkušenostmi, priority se mění a člověk je vděčný za to, co mu život i neplánovaně přinesl. Mým splněným snem je i fungující a milující rodina.

Knihu, o které se zmiňuješ, najdou čtenáři i v naší knihovně. Jak se jmenuje a o čem je?

Kniha se jmenuje „A pak už jen tma“. Je o složité situaci, ve které se ocitne rodina, kdy jeden z jejich členů je závislý na alkoholu. V současné době nemám na psaní moc času, ale ráda přispívám do Obecního zpravodaje. Nejraději dělám rozhovory s pamětníky a zajímavými osobnostmi.

Jakou vlastnost na sobě máš ráda a jaké by ses chtěla spíš zbavit?

Mám ráda svůj aktivní a primárně pozitivní přístup k životu. Pracuji na tom, abych si nebrala věci osobně, uměla se povznést nad kritiku a hodnocení ostatních.

Na co ve svém životě nejraději vzpomínáš?

Vzpomínky jsou pro mě nostalgická záležitost, a proto na minulost moc nemyslím. Vzpomínám pouze na svoje blízké, protože bych chtěla, aby mi nezmizeli z paměti. To je jediné místo, kde žijí, a když si budu vybavovat zážitky s nimi, tak tu stále budou.

Máš nějaký vzkaz pro mladé voliče? Proč by měli jít k volbám?

Chtěla bych jim vzkázat: „Běžte k volbám“. U voleb do místního Zastupitelstva máte tu výhodu, že můžete dát hlas lidem, které osobně znáte a máte s nimi zkušenost. Nedejte na to, co se kde píše nebo co někdo o někom říká, ale nechte se vést vlastním rozumem. Nevolit a poté nadávat na způsob vedení obce, mi nedává smysl. Běžte se podívat na Zastupitelstvo obce, které je pokaždé veřejné, kdykoliv během volebního období, ať zjistíte, jak se vámi volení zastupitelé chovají a jak hlasují.

Děkuji za rozhovor

Renáta Kiara Vargová